Absolutní přednost

Takzvaná absolutní přednost chodců, kteří přechází přes přechod pro chodce, patří mezi hojně diskutovaná témata. Diskutéři se přitom dělí na dva tábory, které se neustále přou, zda má chodec skutečně absolutní přednost, nebo se musí i on podřídit konkrétní situaci. Jistí si nejsou ani samotní zákonodárci, kteří se v budoucnu chystají na případné změny v legislativě. V současné sobě však proti sobě pracují dva odlišná ustanovení a to základní ustanovení zákona na pozemních komunikacích §5 a ustanovení §54 odstavec. 3 téhož zákona.

Podle §5 je „Řidič povinen (s výjimkou řidiče tramvaje) umožnit chodci, který je na přechodu pro chodce nebo jej zřejmě hodlá použít, nerušené a bezpečné přejití vozovky; proto se musí řidič takového vozidla přibližovat k přechodu pro chodce takovou rychlostí, aby mohl zastavit vozidlo před přechodem pro chodce, a pokud je to nutné, je povinen před přechodem pro chodce zastavit vozidlo.“ Dále také: “Řidič nesmí… … ohrozit chodce přecházející pozemní komunikaci, na kterou řidič odbočuje, při odbočování na místo ležící mimo pozemní komunikaci, při vjíždění na pozemní komunikaci a při otáčení nebo couvání.“

Ustanovení §54 odst. 3 téhož zákona však přináší do na první pohled jasné situace zmatek. Interpretace je následující: “Chodec nesmí vstupovat na přechod pro chodce nebo na vozovku bezprostředně před blížícím se vozidlem.“

Z výše uvedených ustanovení tedy logicky vyplývá, že o absolutní přednosti chodce na přechodech, které neřídí světelná signalizace, nemůže být řeč. Řidič sice musí umožnit chodci bezpečný přechod a bezprostředně před přechodem snížit rychlost tak, aby stihl včas zastavit vozidlo, ovšem stejnou ohleduplnost musí zachovat také chodec. Vstoupí-li neuváženě a bez rozhlédnutí na přechod i přesto, že se k němu bezprostředně blíží vozidlo, mohou pro něj být následky střetu velmi vážné.

O absolutní přednosti můžeme hovořit pouze v případě vozů s modrým majákem, tedy policie nebo záchranné služby. Platí však pouze v případě, že je maják v chodu.